Proč nejím cukr...
Dnes je to přesně 6 týdnů, co mi můj milý Kobliha s úsměvem řekl: "A zítra už si nic sladkýho nevezmeš." A já v tu chvíli pocítila šílenou bezmoc, protože jsem měla pocit, že něco takového je nad moje síly. A taky jsem si v tu chvíli bolestně uvědomila, že jsem na každodenní přísunu cukru v podobě sladkého pečiva, sušenky, čokolády nebo dortíku naprosto závislá. A že se ta moje potřeba sladkého navíc neustále zvyšuje.
Asi tak rok jsem zvládala dodržovat relativně zdravý způsob stravování, občas si dala buchtu nebo dort nebo čokoládu, ale bylo to vždy s mírou, žádná neřízená přežíračka ani každodenní rituál. Na váze se to občasné "přilepšení si" nijak neprojevovalo a já si udržovala svých 85 kilo a věřila, že nejen že se mi těch shozených 16 kilo už nikdy nevrátí, ale že se pomalu ale jistě zbavím i těch dalších 16 kilo, které mě pořád tíží.
Jenže přišly Vánoce a po nich řešení diplomky a státnic a práce a já se zase dostala do toho známého kolotoče - stres? sladká odměna! radost? sladká odměna! Jedu z práce domů a přemýšlím nad tím, jestli vystoupím na Floře a stavím se u Hájka pro dortík, nebo jestli mi bude stačit dortík od nás z cukrárny. Anebo zmrzka? Co sušenky? Možná bych si mohla udělat krupicovou kaši...
Za půl roku jsem přibrala "jenom" 4 kila, jenže kdo ví, kolik by těch kil bylo, kdybych to včas nezastavila. A tak jsem se chytla Koblihova nápadu jako své životní výzvy, diplomka nediplomka, státnice nestátnice a do realizace plánu se pustila hned druhý den.
...
Zítra to bude přesně 6 týdnů, co jsem se vzdala každodenního pojídání sladkostí (s bílým cukrem, třtinovým cukrem, medem, všemožnými sirupy). Záměrně píšu "vzdala" a "každodenní", protože rozhodně nejsem 100 % sugar free. A víte proč? Protože nechci být dogmatická a fanatická a nechci jít cestou výčitek při porušení/vybočení, nechci při občasné společenské události odmítat vše, co mi je nabízeno, protože jsem prostě šugrfrí a cokoli s šugrem je e-e. A taky si chci někdy dát zmrzku nebo marmeládu nebo koláč a neptat se úzkostlivě číšníka, jestli tam je cukr.
Jak to tedy dělám? Začalo to tak, že jsem si nakoupila přirozeně sladké věci, abych mohla svou touhu po sladkém uspokojovat přirozeněji, a tudíž zdravěji - koupila jsem si hodně čerstvého ovoce, nedoslazovaná rostlinná mléka a raw tyčinky z datlí (povolila jsem si jen jednu denně, protože sušené ovoce přeci jen obsahuje hodně cukru, i když přirozeně se vyskytujícího, s vlákninou a jinými látkami). Kupodivu to fungovalo moc dobře a já si dost dlouho vystačila s jednou tyčinkou na den a nepociťovala jsem nějaké zvláštní chutě na sladké. Na začátku mi přišlo, že víc než dřív sahám po tucích (třeba po tučnějším sýru), ale jinak jsem žádné změny nezaznamenala.
Po 14 dnech jsem si dala svůj první cukr - byla jsem na prodlouženém víkendu s kamarádkou a za tu dobu si dala 2 sladké domácí limonády, jednu veganskou zmrzlinu a asi dva kousky BeBe sušenek. Nic jsem si nevyčítala a další týden fungovala bez cukru. Řekla jsem si, že je rozumné dopřát si něco sladkého tak jednou týdně. A tak jsem si za týden dala palačinky s trochou marmelády. A pak zase fungovala bez cukru.
Asi po měsíci se začaly dít velké změny. Sice jsem vůbec nic nezhubla, ale začala jsem se cítit fyzicky i psychicky asi tak o milion procent líp. Všimla jsem si, že mám víc energie (chvílema jsem si připadala až hyperaktivně a mánicky), víc mi to pálí, jsem veselejší a akčnější. Za celých 6 týdnů jsem nepocítila prázdnotu a takovou tu svoji depku, kdy mám pocit, že nic nemá cenu a že by bylo nejlepší se na všechno vykašlat. Ani jednou jsem necítila touhu dát si dortík nebo zmrzku. A ani jednou jsem v mysli nekalkulovala, co si dám k jídlu. Přestala jsem přemýšlet o jídle a být na něm závislá.
Začala jsem trochu experimentovat a vyrobila si perník bez cukru a puding bez cukru. Vůbec to nebylo špatný! Díky tomu jsem si přestala dávat raw tyčinku každý den, což považuju za další krok :-)
V tuhle chvíli řeším náhražky cukru do pečení, protože aby ten perník chutnal "plnohodnotně", tak by přece jen potřeboval trochu osladit. Samozřejmě mi nejde o to, abych nahradila cukr stejně sladkým "necukrem" a dál se každodenně obluzovala sladkou chutí. Ale ráda bych měla nějakou zdravější variantu na občasné pečení nebo vaření. Třeba takový kousek tvarohového koláče ze špaldové mouky se mi jeví jako plnohodnotnější potravina než raw tyčinka. A tak jsem koukala na stévii a xylitol, ale ani jedno se mi moc nepozdávalo, protože to na mě působilo moc chemicky a přece jen to má i nějaké negativní účinky (třeba projímavé při větším množství - ale co je kurňa "větší množství"?).
A pak jsem objevila přesně to, co jsem hledala - datlovou pastu (https://www.puritas.cz/prirodni-sladidla/datlova-pasta-puritas--1000g/). Je to prostě jen ovoce, sušené ovoce, ve kterém je velká koncentrace cukru, ale je to přírodní a přirozené. Ještě jsem ji neobjednala, ale mám to v plánu :-) Pak vám napíšu, co na ni říkám.
Ještě bych dodala jednu takovou intimní infromaci, která ale určitě dámám přijde vhod :-) Když jsem si naposledy stěžovala své gynekoložce na bolestivou menstruaci, řekla mi, že bych měla omezit kávu, čaj, čokoládu a sladkosti. První "sugar free" menstruaci jsem měla 14 dní po začátku téhle své výzvy a přišlo mi, že to tentokrát nebylo tak hrozné, ale nepřikládala jsem tomu moc váhu. Teď, po 6 týdnech bez cukru mám opět menstruaci a musím říct, že opravdu není pochyb, že omezení/vyloučení cukru u mě výrazně zmenšilo menstruační bolesti.
Tohle je tedy aktuálně moje cesta. Možná k ní budete mít výhrady, možná s ní nebudete souhlasit, ale já jsem s ní v tuhle chvíli nadmíru spokojená. Největší její přínos vidím v tom, že konečně nejsem otrokem svých chuťových pohárků a nepřemýšlím každou chvíli nad tím, co si dám. Vnímám víc život a každodenní radosti, které přináší, a už nejsem otupělá svou touhou po sladké chuti, ale nacházím sladkost v milých slovech, pohlazení, hudbě...
Možná teď přijdou ještě nějaké další změny, ale o tom později :-)
Asi tak rok jsem zvládala dodržovat relativně zdravý způsob stravování, občas si dala buchtu nebo dort nebo čokoládu, ale bylo to vždy s mírou, žádná neřízená přežíračka ani každodenní rituál. Na váze se to občasné "přilepšení si" nijak neprojevovalo a já si udržovala svých 85 kilo a věřila, že nejen že se mi těch shozených 16 kilo už nikdy nevrátí, ale že se pomalu ale jistě zbavím i těch dalších 16 kilo, které mě pořád tíží.
Jenže přišly Vánoce a po nich řešení diplomky a státnic a práce a já se zase dostala do toho známého kolotoče - stres? sladká odměna! radost? sladká odměna! Jedu z práce domů a přemýšlím nad tím, jestli vystoupím na Floře a stavím se u Hájka pro dortík, nebo jestli mi bude stačit dortík od nás z cukrárny. Anebo zmrzka? Co sušenky? Možná bych si mohla udělat krupicovou kaši...
Za půl roku jsem přibrala "jenom" 4 kila, jenže kdo ví, kolik by těch kil bylo, kdybych to včas nezastavila. A tak jsem se chytla Koblihova nápadu jako své životní výzvy, diplomka nediplomka, státnice nestátnice a do realizace plánu se pustila hned druhý den.
...
Zítra to bude přesně 6 týdnů, co jsem se vzdala každodenního pojídání sladkostí (s bílým cukrem, třtinovým cukrem, medem, všemožnými sirupy). Záměrně píšu "vzdala" a "každodenní", protože rozhodně nejsem 100 % sugar free. A víte proč? Protože nechci být dogmatická a fanatická a nechci jít cestou výčitek při porušení/vybočení, nechci při občasné společenské události odmítat vše, co mi je nabízeno, protože jsem prostě šugrfrí a cokoli s šugrem je e-e. A taky si chci někdy dát zmrzku nebo marmeládu nebo koláč a neptat se úzkostlivě číšníka, jestli tam je cukr.
Jak to tedy dělám? Začalo to tak, že jsem si nakoupila přirozeně sladké věci, abych mohla svou touhu po sladkém uspokojovat přirozeněji, a tudíž zdravěji - koupila jsem si hodně čerstvého ovoce, nedoslazovaná rostlinná mléka a raw tyčinky z datlí (povolila jsem si jen jednu denně, protože sušené ovoce přeci jen obsahuje hodně cukru, i když přirozeně se vyskytujícího, s vlákninou a jinými látkami). Kupodivu to fungovalo moc dobře a já si dost dlouho vystačila s jednou tyčinkou na den a nepociťovala jsem nějaké zvláštní chutě na sladké. Na začátku mi přišlo, že víc než dřív sahám po tucích (třeba po tučnějším sýru), ale jinak jsem žádné změny nezaznamenala.
Po 14 dnech jsem si dala svůj první cukr - byla jsem na prodlouženém víkendu s kamarádkou a za tu dobu si dala 2 sladké domácí limonády, jednu veganskou zmrzlinu a asi dva kousky BeBe sušenek. Nic jsem si nevyčítala a další týden fungovala bez cukru. Řekla jsem si, že je rozumné dopřát si něco sladkého tak jednou týdně. A tak jsem si za týden dala palačinky s trochou marmelády. A pak zase fungovala bez cukru.
Asi po měsíci se začaly dít velké změny. Sice jsem vůbec nic nezhubla, ale začala jsem se cítit fyzicky i psychicky asi tak o milion procent líp. Všimla jsem si, že mám víc energie (chvílema jsem si připadala až hyperaktivně a mánicky), víc mi to pálí, jsem veselejší a akčnější. Za celých 6 týdnů jsem nepocítila prázdnotu a takovou tu svoji depku, kdy mám pocit, že nic nemá cenu a že by bylo nejlepší se na všechno vykašlat. Ani jednou jsem necítila touhu dát si dortík nebo zmrzku. A ani jednou jsem v mysli nekalkulovala, co si dám k jídlu. Přestala jsem přemýšlet o jídle a být na něm závislá.
Začala jsem trochu experimentovat a vyrobila si perník bez cukru a puding bez cukru. Vůbec to nebylo špatný! Díky tomu jsem si přestala dávat raw tyčinku každý den, což považuju za další krok :-)
V tuhle chvíli řeším náhražky cukru do pečení, protože aby ten perník chutnal "plnohodnotně", tak by přece jen potřeboval trochu osladit. Samozřejmě mi nejde o to, abych nahradila cukr stejně sladkým "necukrem" a dál se každodenně obluzovala sladkou chutí. Ale ráda bych měla nějakou zdravější variantu na občasné pečení nebo vaření. Třeba takový kousek tvarohového koláče ze špaldové mouky se mi jeví jako plnohodnotnější potravina než raw tyčinka. A tak jsem koukala na stévii a xylitol, ale ani jedno se mi moc nepozdávalo, protože to na mě působilo moc chemicky a přece jen to má i nějaké negativní účinky (třeba projímavé při větším množství - ale co je kurňa "větší množství"?).
A pak jsem objevila přesně to, co jsem hledala - datlovou pastu (https://www.puritas.cz/prirodni-sladidla/datlova-pasta-puritas--1000g/). Je to prostě jen ovoce, sušené ovoce, ve kterém je velká koncentrace cukru, ale je to přírodní a přirozené. Ještě jsem ji neobjednala, ale mám to v plánu :-) Pak vám napíšu, co na ni říkám.
Ještě bych dodala jednu takovou intimní infromaci, která ale určitě dámám přijde vhod :-) Když jsem si naposledy stěžovala své gynekoložce na bolestivou menstruaci, řekla mi, že bych měla omezit kávu, čaj, čokoládu a sladkosti. První "sugar free" menstruaci jsem měla 14 dní po začátku téhle své výzvy a přišlo mi, že to tentokrát nebylo tak hrozné, ale nepřikládala jsem tomu moc váhu. Teď, po 6 týdnech bez cukru mám opět menstruaci a musím říct, že opravdu není pochyb, že omezení/vyloučení cukru u mě výrazně zmenšilo menstruační bolesti.
Tohle je tedy aktuálně moje cesta. Možná k ní budete mít výhrady, možná s ní nebudete souhlasit, ale já jsem s ní v tuhle chvíli nadmíru spokojená. Největší její přínos vidím v tom, že konečně nejsem otrokem svých chuťových pohárků a nepřemýšlím každou chvíli nad tím, co si dám. Vnímám víc život a každodenní radosti, které přináší, a už nejsem otupělá svou touhou po sladké chuti, ale nacházím sladkost v milých slovech, pohlazení, hudbě...
Možná teď přijdou ještě nějaké další změny, ale o tom později :-)
Komentáře
Okomentovat